Historie SDH

V Černé Hoře je třeba připomenout požár Nového zámku v r.1746, který úplně vyhořel. 14.května 1802 vznikl v palírně u pivovaru požár, který se rozšířil na Malou stranu a na Ulici. Za oběť mu padlo na 40 domů. Pod tíhou této tragédie pořídila obec r. 1832 z kontribučenského fondu ručně ovládanou stříkačku, umístěnou v kolně na náměstí. Další zničující požár vznikl 27.května 1870 v č.p.68 a vyhořelo 41 domů, tj. Malá strana, Ulice a Tovární.
Když byl v r.1867 vydán zákon o právu shromažďovacím a spolčovacím, otevřel cestu k zakládání spolků a organizací. V r. 1876 vzniká v Černé Hoře SDH, u jehož počátku stáli Antonín Sáňka, František Kanýs, Jan Kunc, Karel Buchta, Josef Pilnáček, Antonín Kupka a Josef Holík z Bořitova. Po svém založení měl sbor 24 členů a vybavení měl následující: plátěné uniformy, sekerky, helmy a dva žebříky včetně háků na strhávání krovů.
Od začátku rozšiřoval svoje vybavení, staral se o fyzickou přípravu svých členů, důraz byl kladen na společenský život a vzdělávání. V roce 1877 zakoupil sbor z prostředků kontribuční pokladny vlastní stříkačku, která stála v kolně, v místě dnešního domu č.p.54. V r.1901 byla zakoupena ruční čtyřkolová stříkačka firmy Smejkal a byly používány obě.
V období 1.světové války došlo k útlumu činnosti sborů, protože většina mužů narukovala na frontu. Jen v Černé Hoře jich v této válce padlo 41. Po vzniku Československé republiky byla vybudována nová požární zbrojnice v č.p.75 a v roce 1921 byla zakoupena první motorová stříkačka, která už pracovala při šesti požárech ve Špitálce v letech 1921-1927 a při požáru Boří v roce 1921. Velký požár vznikl v noci 5.září 1933, kdy vyhořela velká část továrny Dělrobna-Dubor.
Zasahovalo při něm na dvě desítky sborů ze širokého okolí, z toho tři až z Brna. V roce 1943 byla zakoupena nová motorová stříkačka firmy Stratílek. V závěru 2.světové války, 5.srpna 1944, shořely půdy Starého pivovaru, který byl využíván jako sklady firmy Klöckner. V den osvobození Brna, 26.dubna 1945, byla Černá Hora ostřelována a bombardována sovětskými letadly, pronásledujícími německou kolonu s municí a vojenskou technikou. Následky byly tragické, jeden občan zahynul a vyhořelo 21 domů. Po osvobození začíná nové budování a postupně se začíná pracovat s mládeží.
V roce 1953 byly SDH přejmenovány na SPO ( Svaz požární ochrany ) a činnost pokračovala dál. V roce 1954 získává jednotka vozidlo RN s agregátem PS 8. 23.srpna 1955 vzplála bývala pila pod Oborským rybníkem, kde měl sklad závod UP – čalouníci. Včasným zásahem byl požár lokalizován a černohorská jednotka obdržela uznání o­nV.
Když hořel 18.března 1961 hvozd černohorského pivovaru, odvedli černohorští požárníci také velmi dobrou práci.
V roce 1972 bylo získáno nové čerpadlo PS 12 a v roce 1975 požární vozidlo IFA-AS 16. Postupně přibývala stále nová technika – v roce 1981 autocisterna Škoda – CAS 25, později i Tatra – CAS 32. Dobrá byla práce s mládeží, v letech 1986 až 1992 byly pořádány prázdninové tábory v Habří. Když se ČSPO v roce 1992 znovu vrátil k označení SDH, práce pokračuje.
Od roku 2004 se sbor přemístil do nových garáží, ve své historii už na čtvrté místo. V současnosti jsou černohorští hasiči vybaveni cisternami Tatra – CAS 32, Škoda – CAS 25, čerpadlem PS 12 a plovoucím čerpadlem. Došlo k obnovení práce s mládeží, pracují družstva mladších a starších žáků a dorostenci. Obnoveny jsou i tábory v Habří.

Ing. Karel Odehnal

Historie